Změna volebního systému do Poslanecké sněmovny

Mám proti této změně několik výhrad. Tedy jen vůči jedné její části, jelikož jsem zastánce poměrných a co nejvíce proporčních volebních systémů, a to k tzv. vítěznému bonusu. První výhradou je, že jestliže chceme dosáhnout větší proporčnosti volebních výsledků, což má být oficiálně cílem této změny, pak potom několik mandátů zvýhodňujících vítěznou stranu je přímo opakem těchto snah o proporčnost, jelikož se tím sníží počet „normálně“ přerozdělovaných mandátů. Druhou výtkou je, že zvítězí-li ve volbách extremistická, byť izolovaná, strana jako např. v Srbsku Srbská radikální strana, zvýší se tím ještě její parlamentní zastoupení či dokonce díky tomuto vítěznému bonusu může nastat situace, že většinu v parlamentu budou mít nakonec jiné strany než by tomu bylo bez tohoto bonusu. Poslední mou výhradou je, že volební a stranické systémy jsou v každé zemi natolik specifické záležitosti, jelikož před implantací tohoto specifika italského volebního systému (vítězného bonusu) do českého volebního systému by nejprve navrhovatel měl srovnat fungování stranických systémů obou zemí. Jedná se totiž o to, že v Itálii jdou do voleb proti sobě dva bloky[1], ve kterých jsou vzájemně sdruženy pravicové a levicové strany (v roce 2006 to byl pravicový Dům svobod a levicová Jednota). Vítězný blok poté, za podmínky, že by nezískal více, získá 54 % mandátů (340 ze 630). V České republice, jak je známo, k fungují jednotlivé strany většinou samostatně. Došlo by tak tedy k zvýhodnění jedné strany na úkor všech ostatních.

Vymyslel jsem či navrhl jednu z možných variant úpravy volebního systému a pak „vymodelovat“ hypotetické výsledky voleb v roce 2006 za hypotetické situace, že by nedošlo v únoru 2006 k velmi nečekanému vzestupu preferencí Strany zelených a ta by se nedostala ve volbách přes práh 5% hlasů[2]. Zdůrazňuji, jedná se jen o čistou teorii.

Jako možného volebního dělitele jsem aplikoval dělitele Saint-Laguë[3], jelikož se jedná o dělitele, jenž prospívá spíše malým a středně velkým stranám. Další varianta, jak napomoci menším a středně velkým stranám, a to redukce a zvětšení volebních obvodů, jež by znamenala, že by se volební obvody nekryly s územím krajů, mi přišla díky krajské lobby jako nereálná. Jako tzv. volební bonus jsem určil mandáty, jež při rozdělování mandátů jednotlivým krajům nejsou rozděleny v 1.skrutiniu[4]. Tyto mandáty by jednotlivým krajům zůstaly, jen by nebyly „normálně“ rozděleny, ale byly „rezervovány“ kandidátům strany, jež by zvítězila ve volbách. V roce 2006 se jednalo o 6 mandátů (jednalo se konkrétně o kraje: Praha, Jihočeský, Plzeňský, Jihomoravský, Zlínský a Moravskoslezský).

„Modelace“ rozdělení mandátů:

1-skutečný výsledek voleb; 2-výsledek voleb při použití dělitele St.Laguë; 3-výsledek po přerozdělení mandátů Strany Zelených bez tzv. vítěznéhobonusu; 4-konečný výsledek po přidělení tzv. vítězného bonusu. 

Jak z výsledků lze vidět, za situace, kdyby se Strana Zelených v roce 2006 nedostala do parlamentu a za (mnou zvolené) úpravy volebního systému, by vítězný bonus paradoxně zavinil situaci před kterou má (alespoň dle navrhovatelů tohoto opatření) chránit, a to před volebním patem, kdy by levice zásluhou této úpravy ztratila pohodlnou většinu 105 hlasů vůči 95 hlasům ODS a KDU-ČSL.