Reklama
 
Blog | Vojta Navrátil

Deus ex machina aneb o jednom vyakčňování v roce 1948

Moje babička Amálie (ročník 1927) pochází z věřící národnostně smíšené rodiny (tatínek "starorakušák", maminka češka), která nikdy nefandila (revolučním nebo "pokrokovým") myšlenkám komunismu. Dost důvodů proto ji vyhodit v revoluční době ze školy ne? Pro komunisty určitě ... 

V únoru 1948, v době vítězství pracujícího lidu nad reakcí, došlo i na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně k vytvoření Akčního výboru, který vyhazoval studenty a jejich přednášející ze studií. Jelikož si má prababička jako velmi silně věřící nikdy nebrala vůči komunistům servítky, a pak tu byl i ten německy hovořící pradědeček, došlo i na mou babičku: byla v zájmu pracujícího lidu vyakčněna!

Co teď? S touto otázkou obrátila se na své přednášející. Jeden postarší profesor ji poradil ať přesto, dokud to nebude mít úředně na papíře, stále navštěvuje přednášky a semináře, jako by se nic nestalo. Poslechla radu toho postaršího profesora a dále navštěvovala výuku (a čekala na definitvní ortel). Někdy v té době se její mamince zdál sen, že se brodí řekou, topí se v ní, ale nakonec vše dobře dopadlo a ona došla na druhý břeh. Na základě tohoto snu řekla svoji dceři, ať se nebojí, že Bůh ji ochrání a vše dobře dopadne. A měla pravdu …

Dle sekretářky tehdejšího krajského tajemníka Krajského výboru KSČ Otto Šlinga, která byla známou brněnské bytné mojí babičky se to odehrála zhruba takhle: paní či slečna sekretářka přinesla soudrhu Šlingovi k podepsání další hromadu úředních listin o vyakčnění reakčních studentů. Mezi nimi byla i ta o vyakčnění mé babičky. Najednou zazvonil telefon, soudruh Šling ho zvedl, chvíli, rudnul, poslouchal a poslušně odkýval to co mu říkal do telefonu volající. Po tom co položil sluchátko, zařval ku_va (a nejenom toto), vzal ty lejstra a zlostně s nimi hodil do koše. Ten telefonát byl totiž z Prahy a jeho spolusoudruzi mu ostře vyčinili, že už teď má Brno více vyakčněných (či vyhozených) studentů a přednášejících více než Praha a že s tím zákonitě musí přestat (i proto možná bylo "jen" z Pedagogické fakulty MU vyloučeno 5 % studentů, zatímco například na Právnické fakultě 46 % jejich posluchačů). Tento Deus ex machina zachránila moji babičku … 

Reklama

PS: A jak dopadli hlavní "hrdinové" tohoto příběhu? Moje babička se stala učitelkou, vdala se v roce 1952 za svého spolužáka z vysoké (a také ze znojemského gymnázia) Svatopluka Bečičku. Potom se usadili na Valašsku, v letech 1953 a 1956 se jim narodily dvě dcery, v letech 1958-68 kvůli své víře nesměli učit (v komisi, která to zakázala mé babičce byl otec současného předsedy vlády), v 70. a 80. letech se jim narodila 3 vnoučata a od první půlky 90. let jsou v důchodě.

A soudruh Šling? Tento veterán španělské občanské války, byl 6. října 1950 zatčen a v procesu s protistátním spikleneckým centrem pod vedením Rudolfa Slánského odsouzen k trestu smrti a 3. prosince 1952 popraven. Inu Boží mlýny přece jen v některých případech někdy melou, byť pomalu, ale jistě …    

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama